Day counting, night counting
Fobia zine (CZ)
09.06.2004
Poslední věc od Pohody, neboli poslední studiový počin kapely I. I. ze zasraného malého města Bílovec (to jsem si nevymyslel, to tvrdí kapela, a má-li nějaký obyvatel tohoto města jiný názor, tak se omlouvám, páč jsem tam nikdy nebyl). V krabičce se nachází velice pěkně zpracovaný booklet obsahující jak anglické texty, tak překlady do pro mě srozumitelnějšího jazyka (českého). Cédéčko provází šestnáctistránková knížečka mapující pouť Ilegálů za 9 let existence včetně hory recenzí na všechny nahrávky. Pěkně mi to usnadňujou, nechybí recenze na desku, kterou právě poslouchám a protože mě to moc nebere, šlohnu tuhle větu Sparkmenovi, tuhle Rockshockmenovi a bude to jedna dvě. NÉÉÉÉÉÉÉ! Čtěte dál, to byla samozřejmě legrace, protože je to přesně naopak. Bere mě to s každým dalším poslechem víc a víc. Jednoznačně nejlepší banda od Pohody, své stájové kolegy (viz. recenze na sampler Pohody) převyšuje minimálně o onu pověstnou hlavu.
Hned při prvním poslechu upoutá povedený zvuk (recorded at Tonny Sound Studio, Pustějov, summer 2002, mixed and ingineered by Michal Sobotka; mastered by St. Valášek at Šopa Studio, Lipov, march 2003). Všechny tři nástroje (klasika – kytara, basa, bubny, jen ve dvou skladbách dostává šanci trumpeta, a to ještě hodně svérázným způsobem) mají rovnocenné postavení, kytara s basou se pěkně doplňují, basa docela často působí jako „druhá kytara“ a v těchto okamžicích drží rytmus pestré bicí. Originální je i hlas nebo spíše hlasy zpěváka, který se pohybuje mezi čistým procítěným vokálem a hrubším křikořevem. V bookletu sice není uvedeno, že by byly použity nějaké umělé zvuky, ale mám pocit, že tam místama jsou.
Hned první skladba „Šrafování“ je pro Illegal typická – střední tempo, střídání nadvlády kytary a basy, změny polohy zpěvu, podobně je tomu i ve dvojce. Nejedná se rozhodně o HC ani punk, vlastně nedokážu muziku I. I. zařadit do nějaké klasické škatulky – snad je to crossover, snad alternativa (ke které by snad směřovalo zaměření Pohoda Rcs., která má v logu zaneseno HC – punk – alternativa). Když bych měl na některou skladbu upozornit v kladném smyslu, tak rozhodně na:
- čtvrtou „Všech, kterých se to týká“ – asi nejpomalejší a nejemocionálnější věcička s depresivní náladou
- devítku „Loket“ , která je nejtvrdší a hozená až do metalu hlavně díky zvuku kytary.
Dvě písně se vymykají celkovému konceptu desky, jednak kraťoučká „Hachuring – the fish bite“, jednak předposlední „ The first 10“ , která zavání rock n rollem a dovedl bych si ji na albu odmyslet.
Zajímavé jsou i texty, no zajímavé, spíš netradiční, protože mi připadají jako poezie nějakého smutného a trošku ujetého mozku (nemyslím to ve zlým), každý si to asi může vyložit po svém, ale já se klidně přiznám, že něčemu nerozumím, i když chci.
Pro orthodox-metal.fans tahle placka asi nebude, ale pro méně zatvrzelé jedince, kteří snesou složitější a řekněme i experimentálnější tvorbu, můžu s čistým svědomím doporučit. Prodává se to za sympatických 220,- vočí, za což vodňanskou Pohodu musím naposled pochválit.
Johan