Dried Blood Syndrome

Šest a půl roku čekání na novou desku Illegal Illusion byla fakt dlouhá doba, to už se pomalu zase začal vracet sluch tam, kde byl před jejich koncertem. Byli jste na nich někdy živě? Je to přesně ta kapela, která zapojí zhruba dvojnásobný počet reproboxů než kapela před nima (dobře, trochu přeháním), takže po koncertě poznáte dva lidi, jak se spolu baví, jen podle toho, že pohybují ústy. Do toho přijde Jirka Bialík a ptá se, jestli to bylo dost nahlas. Odezíráte ze rtů, kýváte hlavou, ale stejně máte pochybnosti... 

Illegal Illusion fungují od roku 1995 a je docela zajímavé znát nebo si přečíst jejich historii (třeba ZDE), která se psala ještě v době, kdy o nezávislou rockovou muziku byl docela zájem v médiích řekněme mainstreamových, kdy ještě fungoval na slušné úrovni RedBlack a kdy i ta tráva byla nějaká zelenější nebo co. Změnilo se toho od té doby dost, veřejně přijatelný mediální prostor se vyčistil od hudebně-podzemních aktivit jakéhokoliv druhu, slovo dostali genderoví lingvisté genderové lingvistky a nedaleko Bílovce spadl u dálnice docela velký sesuv. Jen tahle kapela, jejíž sestava pokud se nepletu drží pohromadě někdy od roku 2006, si pořád jede to svoje. Bez ohledu na trendy, vývoje a alternativní country rock jakéhokoliv druhu.

Nová deska? Podle slov kapely je jejich nejpřímočařejší vůbec a taky nahraná živě, což znamená opravdověji, než je dneska zvykem. S obojím bych docela souhlasil, i když nejsem znalec úplných počátků (druhá půlka devadesátek) a srovnávat s nimi tu přímočarost neumím. Oproti předchozímu albu ubylo míst, které bych nazval „user friendly“ a nahrávka aktuální spíš přesvědčuje jasným směrem, ze kterého neuhýbá, syrovou produkcí a slušným drajvem. Pohoupání v závěru desky v podobě dvou posledních skladeb může na první dojem působit jako omluva za předchozí botu přitlačenou na krk, ale člověk stejně časem přijde na to, že mu ten nátlak docela vyhovuje.

Typicky první skladba, kterou mám asi nejradši. Sloka, refrén, pěkná melodie? Kdepak, není třeba. Jen jasný kvalt stále v před, sem tam kytarové zakašlání, neustále tepající dřevní basa a energické bicí, které nesoutěží v technice a utlučou každého, kdo se o tom zmíní. Líbí se mi to. Líbí se mi ta naprostá čitelnost a nehraní si na cokoliv, co by zavánělo přetvářkou a kalkulem. Líbí se mi ta přímočarost, která se časem stává návyková, i když naprosto nic nedá zadarmo.

Na druhou stranu bych nerad tvrdil, že Illegal Illusion neumí jít svému posluchači naproti a veškerou odpovědnost nechávají na něm. Příklad? Čtverka New Funeral Service patří k těm věcem, které umí pěkně pohoupat, chytnout za límec u košile a gradují nenápadným, ale o to působivějším způsobem. Trochu mi připomíná věc Sparkler z EP Veto (2009). Podobně i šestka Feeder roste pozvolna tak, že dokáže zaujmout a oslovit bez ohledu na to, že jde pořád jenom o více méně garážovou kytarovku. To bez urážky.

Naprostou shodu s minulou deskou a vlastně i s deskami, co má paměť sahá, vidím v tom, že vůbec nerozumím textům, ale s tím jsem se smířil už dřív. Jiřího beru jako svébytného textaře s uměleckou licencí, které mi není dáno porozumět, což mi při poslechu (nota bene v angličtině) nijak nepřekáží. Opět ve shodě s minulostí se mi líbí obal, minimalisticky čistý a dokazující to, že i z mála se dá důstojně vytěžit hodně. A pokud jde o zvuk, jeho dřevitost k muzice naprosto skvěle sedí. Navíc se vám nebude snažit utrhnout hlavu (což byl případ zmíněného EP Veto), a i když se trochu přifukovalo, kompresory nejely (na dnešní dobu) ani zdaleka naplno. Je to krok správným směrem, poslechovému komfortu to jednoznačně prospělo.

Co říct závěrem? Především tolik, že nová deska mi přijde výborná a že Illegal Illusion jsou dle mého názoru nadále jednou z nejzajímavějších kytarovek u nás. Čemuž jaksi neodpovídá veřejná odezva (můj dojem), ale to už je na každém, čím si bude plnit přehrávač a s čím bude trávit čas. Máme přece tu demokracii.