Illegal Illusion jsou mnohými považováni za nejvíce nedoceněnou kapelu na české hudební scéně. Může to být dáno i tím, že přestože jsou aktivní, tak do studiových alb se příliš nehrnou. Stačí připomenout fakt, že od předchozího počinu Things After Death uběhlo přibližně sedm let, než tato čtveřice, jež se ráda tituluje jako sonic rocková, vyslala do světa novou nahrávku.

Čekání se vyplatilo. To hlavní se totiž nemění. Illegal Illusion si zachovávají neposkvrněnou tvář a nadále patří k těm formacím, jejichž hudební rukopis je rozpoznatelný mezi tisíci. Pro kapelu vždy bylo charakteristické, že se nikdy nesnažila najít pro své písně tu nejjednodušší variantu, ale vždy jí záleželo na tom, aby z daného songu vymačkala pomyslné maximum z maxima. A až poté přišlo na řadu zjištění, že toto řešení vede zákonitě k té nejsložitější, nejdrásavější a nejnamáhavější cestě.

Jinými slovy tam, kde mnozí končí, protože se jim zdá, že trasa je neprůchozí, a proto je vhodné ubrat nohu z plynu, se Illegal Illusion začínají rozkoukávat a hledat východisko. Díky vytrvalosti jej nachází. Všechno zmíněné přináší i novinka, a to jak v souvislosti s dynamikou, nápaditostí, dramatičností či strukturou jednotlivých skladeb, tak s celkovým vyzněním.

Vstoupit do světa Illegal Illusion znamená vzdát se jistot a předpokladů. V tomto případě je z hudebního hlediska jisté jen to, že nic není jisté… Ani náznakem se nehraje hra, zda se líbí, nebo nelíbí. Illegal Illusion ignorují, jak by finální produkt dle pravidel obvyklosti měl vypadat, ale dělají to, co jim říká muzikantské srdce a jakási hudební touha. Potvrzuje to například skutečnost, že na úvod nové kolekce vsadili docela, tedy na jejich poměry, melodickou Quarantine. To však z pohledu očekávání může být tak trochu matoucí, protože žádný jiný song v podobném duchu se na albu nenachází.

Přesto je třeba zdůraznit, že všech deset položek na nahrávce si zachovává písničkovou formu. Na rozdíl třeba od mnoha emocoreových band, které raději předkládají „příběhy o beznaději“. V centru zájmu této kapely je pořád samotná skladba a nekalkuluje se s tím, jaká reakce by na ni mohla přijít.

Dried Blood Syndrom sice není tak šťavnaté a přímočaré jako dřívější alba skupiny, protože jednotlivé písně jdou spíše více do hloubky, jakoby až na podstatu hudební dřeně. Ale proč ne.

V zásadě můžeme uvést, že hudba Illegal Illusion především klade otázky, než aby dávala odpovědi. A popravdě řečeno ty otázky jsou čím dál tím více zapeklitější. Konstatování, že se novinka předchozím albům zas tak nepodobá, je v podstatě největší výhra kapely. Tedy kapely, která nechce přežívat v umělé radosti, ale raději žije skrz hudební bolest, aby se posunula dále a cítila se svobodná.

S drásavou hudbou korespondují také texty, v nichž najdeme vícero působivých slovních obratů (mnohdy) odkazujících na niterný prožitek. Zmínit můžeme například skladbu Birthmarks / Mateřská znamínka: „…Kde je ještě tkáň, a kde už začíná duše? Maso hlídá naše duše. Síla černá jako noc. Touha skrytá v obnošeném sovím kostýmu. Ptám se jako duch, který hledá propast, do které jsem spadl v obnošeném sovím kostýmu.“

Dried Blood Syndrome je album na vícero poslechů a nutno zdůraznit, že se nejedná o desku vystavěnou na příjemných pocitech. V tomto případě možná více než kdy jindy záleží také na náladě, v jaké se zrovna posluchač nachází. Hodnocení může být různé podle toho, jaký bod v podvědomí byl zrovna zasažen.

Illegal Illusion nechtějí oslovit líbezností, ale jde jim více o jakousi přirozenost, přímost, respektive upřímnost. A v tom je jejich síla. Krása zdaleka nespočívá v líbeznosti, ale v opravdovosti a v tom že prostě je.

Illegal Illusion hrají vlastní ligu. Nechtějí být součástí davu. Je to album pro ty, kteří stále hledají. Náročná muzika pro náročné posluchače.

Illegal Illusion: Dried Blood Syndrome. Venus Flag Records 2019

WWW