rozhovory & články

Ten večer jsme vyrazili společně se Sorghem a pro každého z nás to byl svým způsobem krok do neznáma.

Jak říkáš, Jiří, tento večer měl hodně primátů (rozuměj danou hudbou dosud nedotčených) a málo primářů (rozuměj ostřílených znalců). Tvoje pochvalná slova na Illegály poslouchám už asi dva roky, takže příležitost vidět je konečně naživo hrála do mých karet. S Animé se to mělo podobně, moje znalosti této kapely bych zařadil tak do krabice dřevěných hraček ve školce.

No já jsem ILLEGAL ILLUSION viděl během posledního půlroku potřetí a psát o tom znovu mi zavání. Všeho příliš škodí, říká se, přesto na ně půjdu klidně i počtvrté a nenasytně se budu bavit při pohledu na kapelu, která mě svou upřímností k hudbě a jistou dávnou introverze k publiku vždycky dostane.

Taky si myslím :) Moje smysly byly nezasažené, takže se na celé vystoupení dívám bez příkras a tíživé kotvy dosavadních zkušeností. První věcí, kterou si mě kapela získala, byla přímočarost a absence prvků, které by jejich hudbu mohly posouvat k nějakým elektronickým, případně atmosférickým ideálům. Takže nezavazely žádné počítače ani klávesy. Chlapi se věnovali svému nářadí vlastníma rukama a díky tomu bylo celé vystoupení uvěřitelné a upřímné. Poslední dobou mi právě jednoduchost a přesto vlastní xicht na koncertech chybí.

Radost a požitek z hraní na pódiu sálal energií brněnských tepláren, která se proplétala mezi posluchači do morku mých bolavých kostí. Ač se hlavní kytarista s basákem příliš neprojevovali směrem kupředu, jejich tanec při hoblování strun nešlo přehlédnout. Subtilní komunikaci s publikem měl na starost frontman, ale víc jsem si užil jeho zpěv. Kapitolou samou pro sebe byl bubeník Bota, který celému setu dodal grády pálivých papriček. Obklopen lívanci mosazných plechů divě bušil chvíli tam a poté onam, hra měla nepředvídatelné přechody a rozmanitou kresbu. Navíc několikrát došlo ke komickému chytání neposlušných paliček, které měly tendenci zdejchnout se z klubu pryč.

Moje první rande bylo zase s kapelou ANIMÉ a byl jsem upřímně zvědav. O Jirkovi Kuče- rovském se v poslední době hovoří celkem často, ať už ve spojitosti s Tomášem Klusem, nebo právě v souvislosti s Animé, jejichž jméno je minimálně v Brně skloňováno s nádechem respektu (ti protřelí z vás samozřejmě sáhnou do historie Forgotten Silence). Celkem s podivem mi ale z jejich setu zůstává v hlavě pouze jedna myšlenka - zklamání.

Tobě taky? To jsou věci...

Bohužel. Zklamání toho druhu, kdy kapela nevyužívá svůj potenciál, kdy hraje pouze tak, aby se líbila co nejširšímu publiku, kdy namísto skutečně zajímavé a hodnotné muziky dělá jen to, co prodá u fanynek. Obecně vzato nebylo setu Animé co vytknout, vystupování suverénní, profesionální a v podstatě sympatické, hra jistá, i když nikterak složitá. Stejně jako skladby samotné. Jenže pod napomádovaným zevnějškem nebylo moc co hledat a vysloveně úsměvná teatrálnost bubeníka naopak shazovala i to málo, čeho se mohl trochu náročný posluchač zachytit.

Já čekal mnohem víc, než jsem dostal. V mých představách Animé znamenali alternativní proud směrem od tvrdé hudby k té poklidnější a melancholičtější. V Metru se mi dostalo porce líbivého a nepříliš složitého kumštu, který bych pasoval na kdejakou lepší tancovačkovou kapelu.

Navíc po shlédnutí divokých kreací předchozího bubeníka mi následné bum - čvacht pořád dokola a bez větších změn přišlo jako kapitální nuda. Při pohledu do publika jsem se pak nemohl ubránit dojmu, že Animé hrají víceméně pro známé. Tím bych si vysvětlil rozdíl v naplněnosti parketu u předchozích IIlegálů a teď u Animé. Kvalitou hudby to určitě nebylo.

Jenže víš jak - vyčítat kapele snahu líbit se je trochu folklór, o jehož důležitosti si může každý popřemýšlet sám. A hlavně ti zlí a kritičtí publicisté! V Animé je pravděpodobně víc, než jsem měl tu možnost slyšet na pátečním koncertu, ale hledat “ono víc” mi v této chvíli přijde hodně složité.

Jak zmiňuješ, tady není místo k žádným odsudkům, Animé hráli dobře, jen jsem čekal mnohem víc ve smyslu tvorby. Moje slova by neměla mít jen a pouze negativní vyznění, vždyť když se muzika líbí, tak je vše v pořádku. Jen mi trošku přichází na mysl něco o mrhání talentem. Tady by se mohlo hrát něco lepšího.

P.S.: Za fotky srdečně děkujeme následujícím lidem: Hynek Kocourek (Illegal Illusion) a Marie Kadlecová (Animé). Děkujeme!

WWW