rozhovory & články

Echoes-zine.cz report z Batiskafu

Návštěva žďárského klubu Batyskaf patří vždy k malým svátkům, protože tyhle prostory mám jednak hodně rád a pak se tam nedostávám moc často. Kdo z vás už navštívil ponorkovou atmosféru baťáku, ví, o čem píšu, těm ostatním doporučuju se zajet podívat … ať už kvůli muzice nebo jen tak posedět u pivka.

Sobotní akce měla přivést na společné pódium tři zajímavé kapely, ale němečtí kolegové Goldner Anker se z naléhavých důvodů nedostavili a tak jsem si mohl jen vyslechnout informaci o tom, jak skvěle odehráli koncert den před tím v Olomouci. Na poslední chvíli zlevněné vstupné bylo sice jakousi satisfakcí za způsobenou újmu programu, ale i tak se tyhle peníze do uspořených položek nepočítají, je to prostě škoda.

Večer otevřela parta Illegal Illusion, na které jsem byl za poslední měsíc už podruhé a prozradím rovněž i to (co možná mnozí víte), že jim v nedávné době vyšla nová deska. Přijde na ni řeč, ve správnou chvíli. Illegálové patří k sonickým tyranům a trýznitelům svých posluchačů, málokdy se dají zažít tak hlasitá vystoupení jako právě s nimi a tak špunty do uší patří k naprosto nezbytné výbavě na jejich set. Tryzna hlasitosti zvuku je podpořena i tryznou textovou a naléhavostí hudebního projevu, což dává skvěle fungující mix tíživé muziky, u které vám je dobře, i když pudově cítíte cosi špatného, rozpolceného a ve výsledku jste udoláni nevolností a nadšením současně. Na těch několika málo přihlížejících to bylo znát - maximální soustředění, pohledy upřené kamsi za kapelu a zpytování vlastního nitra. Pozorovat Illegal Illusion při vystoupení, sledovat Botase za bicíma, naladit se na niternou vlnu večera … je skvělý zážitek, který si každý promítá hlavně v sobě samém. Možná proto byla i divácká odezva taková skromná, až intimní, ale byla nás tam přece jen hrstka.

Druhou a závěrečnou kapelou večera byli mládežníci Imodium, které jsem viděl kdysi dávno, už ani nevím na jaké akci. Z té doby mi v hlavě neutkvělo téměř nic, snad jen mlhavé vzpomínky na rockovou kapelu, jenž nemá problém dát dohromady slušnou písničku dle zažitých pravidel. V sobotu se Imodium předvedli jako rocková kapela, jenž nemá problém dát dohromady slušnou písničku dle zažitých pravidel. A nemyslím to nijak ironicky. V jejich vystoupení nechyběly poměrně dobré hitovky, jednoduše stravitelné a příjemně šlapavé songy, sympatická byla i čeština, i když obsahově šly texty skladeb jaksi mimo můj záběr. Hýřit názvy skladeb tady určitě nebudu, jejich tvorbu naposlouchanou nemám a z předchozího čtení jste jistě pochopili, kde bylo těžiště mého zájmu. Každopádně Imodium jsou rockoví, líbiví, na pódiu jistí sami sebou a to je beze zbytku dobře. Fanoušci se ozvali a bylo vidět, že podobná produkce jim je blízká a tak každému se dostalo jeho many v přiměřené míře.

Večer to byl krátký, ale intenzivní a osobitý ... a byla by škoda, aby zapadl do propadliště dějin a nezazněla o něm zmínka. Nechť tedy zní...

WWW