rozhovory & články

„A další písnička se jmenuje Ano, pil jsem i benzín, mami.“ Podobně památných výroků zaznělo v Ostravě v sobotu večer povícero. A i když je tahle hláška převzatá z epizody Simpsonů, kde Šáša Krusty chlastá/zvrací z/do Stanleyova poháru, na půvabu jí to nijak neubírá. Ale popořadě. „Zdar!“ oslovil nás hned u dveří frontman Social Party s roztomilým dětským kufírkem. Na plakátech stálo START 20.00, takže jsme dorazili před devátou a pak ještě dobrou půl hoďku v poklidu nasávali atmosféru a polotmavou třináctku. Normálka. Ostravský Plan B si mě získal okamžitě. Příjemné nápojové menu, nahulíno tak akorát na hranici astmatického záchvatu, svítidla oblepená comicsovými stripy. Prostoru za pódiem dominuje hororová stěna, ze které lákají na kafčo podobizny Mikea Myerse, Jasona Vorheese a dalších sympaťáků. Místo backstage chlapské hajzly. V pauze mezi kapelama I Bleed od Pixies z repráků. Stylovka jak cyp.

První naběhla bílovecká čtveřice Illegal Illusion. Kdo přišel se zubní protézou, byl v tu ránu bez ní. Ano, čekal jsem kovadlinovou řežbu, ale špinavou, zastřenou. Bezmála krystalický zvuk mi vyrazil dech, stejně jako ne úplně standardní oslovení „přátelé“, jímž frontman s dohladka vyholenou lebkou několikrát za večer počastoval obstojný dav nadšenců, který hned zkraje opustili první zbabělci. Na tvářích odcházejících párů bylo patrné, že si k milostnému potlachu představovaly odlišnou, snad vstřícnější kulisu. Jenže na kompromisy ten večer nebylo místo. A deska Things After Death patří k těm, které nelze vnímat na půl plynu. Zbytek klubu se rval dopředu. Zpěv evokoval nejlepší formu Grega Dulliho, kytary si šly naproti, oči přilepené na strunách. Ačkoliv byla vzdouvající se vlna vrstvených riffů hutná až běda, neměli jste problém rozeznat v ní propracovaný rytmus. „Ilegálové“ nehodlají posluchače topit v rozbouřené tůni beztvarého hluku, melodie je zřetelná a drží jak přibitá k zemi. Komplikovanější než návod k japonskému videu, ale nesmírně uhrančivá, opojná. A tvrdá. Když už ohluchnout, tak z tohohle.

Než jsme se stihli vzpamatovat, opanovali pódium Social Party. Hardcorové soukolí se i přes pomalejší rozjezd rozehrálo k solidnímu večírku. Prima texty, dokonale organizovaná hluková skrumáž, všechna čest zvukaři. Basa nezůstala viset ve vzduchu, s přehledem jistila pustošivé kytarové nálety. Po každém songu si basák od plic zařval, jako by chtěl zbytku světa dát najevo, že ještě stojí na nohách. Pánové třikrát zopakovali, že se jmenují Social Party a že nová deska už měla být (dávno), ale není (zatím) a brzy bude (možná). Tematický večer žánrově spřízněných kapel uzavřela královehradecká enkláva Argonaut. Nástup těsně před půlnocí. Ze všech tří těles asi nejpísničkovější (a taky nejvlasatější), s neskrývanou zálibou ve stoner rocku a Queens of the Stone Age. Lidí nepatrně ubylo, děti s patkami zvýšily intenzitu pošťuchování. Vzduch se dal pomalu krájet, ale s tímhle soundtrackem to nikoho nesralo. Před přídavkem už se ozvala únava, ale hoši neztráceli humor. „Na tohle jsme čekali. Máme nachystanejch ještě dvanáct písniček... Fór je v tom, že já už zvládnu jenom jednu.“ To si dám líbit.