rozhovory & články

Zdarec Jiří! S Illegal Illusion za sebou máte další krok ve své plodné kariéře a vydáváte novou desku nazvanou Things after death. No, teď se musím trochu pousmát tomu slovu “kariéře”- dá se o něčem takovém mluvit v souvislosti s kapelou?

Ahoj Jiří! Kariéra, já to slovo moc nemám rád. Takhle, spíše stále rejem za sebou tu rýhu nejhlouběji, co to jde, nejpoctivěji, co to jde a pořád se stejně velkou vášní – no k tomu ta „kariéra“ nějak moc nejde. Otázkou je, jestli kromě nás někdo nějakou tu naši "rýhu"  vůbec zaznamenal. Nějak moc tohle zrovna neřešíme - tohle přenecháváme jiným. Žijeme tím, co je a co bude - máme album, z kterého máme opravdovou radost a těšíme se na koncerty, až ho budeme moct představit na živo. CD už vyšlo, reakce a zpětná vazba jsou parádní, makáme teď na vinylové podobě, která, pokud se to povede vše tak, jak chceme, bude luxusní. Rozjeli jsme vlastní label Venus Flag records, kde je taky ještě hromada práce. Můžeš tomu říkat jak chceš, jen já podotknu, že mě osobně sere slovo kariéra o fous míň než slovo koníček :)

No samotného mě to pobavilo, když jsem se na tu svou otázku podíval zpětně. O tom CDčku vím, na vinyl se těším, koncertík snad taky nějaký stihnu, ale ten label je pro mě novinka. Copak se to upeklo?

Prošli už jsme nějakým tím labelem, vydavatelstvím a většinou jsme byli všude za exoty, no a tak jak se říká: „když se ti něco nelíbí, tak si to udělej sám“. Pozvedli jsme vlajku našeho Venus Flag records a nebudeme se snažit, aby byla co nejvýše, ale aby byla co nejrovnější co nejdelší dobu. Pod touhle vlajkou už je krásná společnost spřízněných kapel (s podobným osudem tomu našemu), které hodláme podporovat, zároveň se hodláme podporovat navzájem, dobře se známe, známe navzájem svoji práci a v podstatě jsme o tomhle projektu už léta mezi sebou mluvili. Koukni tady www.venusflagrecords.com, je to ještě v plenkách, děláme na tom, dolaďujeme to a těšíme se na spolupráci!

Na tu vaši historii jsem se chtěl taky zeptat - byli jste svého času upsáni u Redblacku, který platil za slušného vydavatele, jenž se nebál sáhnout i ke kapelám, řekněme, tvrdšího ražení. Pak mi přišlo, jako byste se stáhli, nebo … no prostě jsem vás nějak ztratil ze zřetele.

Moc se mi v tom nechce hrabat, shrnul bych to asi takhle: počáteční oboustranné nadšení přešlo v oboustranné rozčarování – tak to nějak vnímáme my a pravděpodobně to tak asi bylo. Jinak si totiž neumíme vysvětlit, proč s námi přestal Redblack, potažmo Xproduction, komunikovat. Pokud s námi přestali komunikovat, tak k tomu asi měli nějaký důvod, který nás už nezajímá. Nebyli jsme ale jediná kapela s tímhle problémem u Redblacku v téhle době.

No, nějaké klepy se ke mně taky donesly, ale jak říkáš, nebudeme se v tom hrabat :) Aktuální desku - myslím vinylovou variantu - naproti tomu vydáváte ve sdružení snad tří vydavatelů a když si tak probírám některé nedávné české vinyly, dalo by se skoro mluvit o trendu. Co je účelem takových širších spoluprací? Jde čistě o rozdělení nákladů nebo je v tom víc?

Určitě jde o rozdělení nákladů, ale nemusí to být hlavní důvod. Každý label má jiné možnosti co se týče svých promo-aktivit, distribuce. Labely jsou různě provázány a pro každou kapelu mají tyhle kontakty, distribuční kanály (mnohdy léty opečovávané), šuškanda, know-how,… cenu zlata. Lidi z těchto labelů znají většinou konkrétní hudební publicisty, promotéry koncertů atd., takže je potom snazší se dostat někde s nějakou recenzí, článečkem, rozhovorem, což je potom pro valnou většinu kapel jediná reklama a zadarmo. Většina labelů má i přístup k jiným výrobním cenám nosičů, propagačních materiálů atd., atd.

Tohle všechno si může udělat řada cílevědomých kapel samozřejmě sama, ale nemají všichni všechno a z každého spojení koukají další možnosti, větší tah na branku. Když si ale všechno děláš sám, stojí to obrovské úsilí - teda pokud to děláš poctivě - a věř mi, že vím, o čem mluvím.

Dokázal bys na základě všech Tvých zkušeností najít nějakou hranici, co všechno je kapela schopná rozumně zvládnout ve své vlastní režii a co už by měla přenechat labelu, resp. zvukaři? Ať už jde o studio, promotion, distribuci apod.

DIY scéna tady je a funguje a tohle je velmi individuální. Jsou kapely, které si dělají úplně vše včetně studiových nahrávek (důležité je se u toho nepozabíjet – tohle nás taky jenom lízlo :-) ), distribuce, pořádání koncertů, festivalů… a jsou kapely, které si samy nedají ani jacka do kytary a primárně se řeší hadříky a pak to, co se bude hrát… Pak záleží, jak moc jsi připravený ruinovat finančně sebe a své bližní, prostě záleží, jestli muzikou žiješ, nebo se jí jenom bavíš. Od toho se vše dost odvíjí.

Hranice není! Samozřejmě že vše, co si uděláš sám, stojí mnohonásobně více práce, ale je možné tím ušetřit mraky peněz. Samozřejmě se to musíš někde nějak naučit, ale  to už v dnešní době nemusí být takový problém. Dobrý je projít si všechno, ohmatat si to a zkusit svůj „pokus – omyl“. Dobrý je nenechat se odradit a věřit, že příště to prostě bude lepší, protože toho budeš vědět víc a budeš to umět líp. Zeptal ses toho pravého – já vím úplně všechno! :-))) he he :) … Chytrolín z Bílovce :) … Takhle, ono to tak vypadá, ale není to prdel a není to pro všechny!!

No abychom byli konkrétní, řešíte si mimo jiné produkci (sami sobě pánem) a hodně práce ohledně zvuku zastane Michal. Na aktuálním albu se postaral o část nahrávání, mix a mastering (když tak mě oprav). Nemáš někdy třeba pocit, že vám tam bude chybět pohled z venku? Takový ten impulz, který vás nasměruje? Nebo to třeba konzultujete s manželkama? :-)

To je dobrá otázka. Je pravda, že tohle řešíme dost intenzivně, neustále a pořád. Je to totiž docela křehká věc, nechat si do toho kecat a kdy (demo, koncert, studio, mix, master – kdy?) a od koho (kámoš, kámoš- producent, producent za prachy, vydavatel, label, manželka, zvukař, děti, kritik, tchýně, recenzent?). Odpovědnost za to vždycky poneseme my a pokud nejsi spokojeny s nahrávkou ať už kompozičně, nebo jenom s výsledným mixem, může tam být jako producent podepsaný George Martin, tak za pitomce budeme stejně jenom my.

Mě osobně názor „civilů“ zajímá a moc, ale ne ve chvíli, kdy na tom ještě dělám. Tyhle producentské tendence mají lidi ve studiích - čím větší vesnice, tím větší „producent“, no a my pořád naráželi na to, že: „takhle se to nedělá“, „pod tohle já se nepodepíšu“, byť s obrovským předstihem zasíláme nahrávku s předprodukcí, nesetkali jsme se s tím, že by se někdo obtěžoval si to aspoň poslechnout a pak se diví, co to vlastně chceme? Tak přesně za tohle se nám přestalo chtít vyhazovat peníze. Postupně jsme začali zjišťovat, že to, co nám prali ve studiích ti kluci do hlavy, co všechno nejde, není úplně pravda a sami jsme začali zkoušet, co to udělá, když to bude tak, jak to chceme my. Byla, je a bude to neuvěřitelně pracná pakárna. ALE teď, když je něco na hovno, tak to hovno je jenom naše – čistá hra :)

Nejsme ale (snad) tak arogantní, abychom neměli nějakou autocenzuru. Snažíme se, abychom my všichni čtyři byli maximálně spokojeni, a pokud jen jeden váhá, tak ta či ona věc prostě neprojde a věř mi, že máme obrovský odpad. Nejsme žádní géniové a většinou vše zkoušíme systémem pokus – omyl. Je to samozřejmě velmi pracné, ale demonstrativně si navzájem můžeme deklarovat ve finálních mixech, co nám kde vadí, co se kde sleje s jakou frekvencí… atd. To je ten komfort toho, že si to děláš sám. Zároveň se snažíme sami sebe překvapit, jak novým materiálem, tak tím, jak ta či ona píseň vyvíjí a to taky není žádná prdel, protože překvapit po tolika letech a tolika albech lidi, kteří znají každou tvoji notu, tak to chce taky někdy hodně odvahy :)

Nejspíš nadešel čas podívat se na výsledek vší té práce, vaši aktuální desku. Ještě než se ale zeptám přímo na ni, rád bych prozradil - možná všeobecně známou věc - že tahle nahrávka vyšla ve spolupráci s magazínem Full Moon. Mohl bys o tom říct něco víc? Jak k té spolupráci došlo, jak moc byla pro obě strany zajímavá a třeba i přínosná?

Došlo k tomu v podstatě jednoduše. Oslovili jsme asi 10 labelů, jestli by nešly do spolupráce na vydání nového alba ve formě 12“ LP.  Na našem webu jsme zřídili přehrávač, kde byly naloudovány demosnímky z garáže a oslovení k nim dostali link. Z těch 10-ti tři odpověděli kladně. Piper records a Kachnička Entertainment kývli na vinyl a třetí byl label Kyeo, který šéfuje Apačka a který vydává mimo jiné Full Moon magazín a tady je Apačka šéfredaktorkou. Napsala mi, že to vypadá dobře a že by do toho šli, ale jen ve formátu CD a podpořili to jako přílohou magazínu. No co může být víc, něž když ti tohle napíše šéfredaktorka časáku, který zrovna držíš v ruce a cvrkáš si z něho do trenek? Kvalitní promo k novému albu, ne? :)

Dostali jsme smrtící deadliny – zrovna jsme začali přehrávat bicí, které se nám nelíbily z předchozího studia, čekal nás zpěv, přehrát většinu kytar, basa, mix, master, booklet,.. – začalo neuvěřitelné masakrální tempo, aby se stihlo sprnové číslo magazínu. Měli jsme na to měsíc!! Do toho se připravoval velký článek s rozhovorem, promofotky,…blázinec! Ale stihli jsme to a podle reakcí, které se k nám dostávají, jsme snad sobě ani magazínu ostudu neudělali :)

Nechali jsme vyrobit více CD, než potřeboval Full Moon, a k těm jsme pak udělali klasicky booklet (CD jako příloha magazínu vyšlo „jen“ v kartonové pošetce). Vinylové LP tedy muselo na chvíli počkat, ale teď se mu věnujeme s maximálním nasazením!

Jak jste se vlastně dostali k vinylům? Deska už na nich frčí kde co, ale v době vydání Veto (2009) to v našich luzích ještě takový standard nebyl. A jak je vidět, u asfaltu se vám líbí :-) Bude na vinylovém vydání oproti CDčku něco extra, navíc, prostě bonus?

My s vinylem koketovali už po vydání Day Counting, Night Counting (2003), kdy nám kluci na Pohodě rec. nabídli splitko s francouzema Sons Of Saturn. Moc jsme se na to těšili, ale „Saturňani“ se bohužel neustále rozpadali a zase dávali dohromady, tak že z toho nakonec nic nebylo. Mezi tím Pohoda rec. ukončila svoji „records“ činnost a my byli u Redblacku s novým albem, tak že správný vinylový čas nastal až v roce 2009 s 12“ EP VETO.

Nové album na vinylu bude oproti CD v luxusním barevném otevíracím bookletu – kašírovaném (!) Samotné LP bude s „haze efektem“ a k blíže neurčenému počtu kusů  (ještě jsme se nerozhodli - možná všude) bude plakát A3 s ústředním motivem přední strany bookletu (je i na CD) „Do středu“  s podpisem autora Marka škubala. Tak že,… je se asi na co těšit :)

Novinku jste pojmenovali “Things after death”, tedy něco jako “věci po smrti”. Před časem jsem někde četl, že smrtí se zaobírají především mladí, staří už přemýšlí hlavně o životě. Jak je to u Tebe?

Takhle, správný význam / překlad „Things After Death“ je „Věci po mrtvých“. Vypadá to jako hodně metalový název alba, ale primárně v něm nejde o smrt jako takovou, ale o náhled na téma věcí po mrtvých, převážně myšleno blízkých mrtvých. Vždy mám připraveno několik možností, témat, názvů k novému albu a já v tomhle případě narazil na sbírku poezie písničkáře Jiřího Dědečka „Věci po mrtvých“ a přišlo mi to jako silné téma a ve spojení s kresbou „Do Středu“ Marka Škubala to tak nějak sedlo jako prdel na hrnec

Byla to shoda náhod, že jsem narazil nejprve na knihu Jiřího Dědečka a pak na Nebožky Radka Fridricha, kde mi téma smrti přijde více sexy, než Dědečkova forma, která je ale i tak parádní, no a do třetice jsem se před časem přestěhoval do domku naproti hřbitovu a zároveň jsem narazil na kresbu Marka Škubala. Byť se tématu smrti vyhýbám, protože je to klišé jako kráva a nejen v rocku, ale nešlo odolat aspoň se touhle formou názvu alba se o tohle téma neotřít :) ….takže, to bych měl být mladý né?...huráááá

Patříš k lidem, kterým v metalu a řekněme hudbě obecně vadí právě ta zaběhlá klišé? Jaký pocit v Tobě vyvolá třeba taková klasická promo metalová fotka čtyř nasraných týpků v černém / koženém, jak stojí někde v plamenech a výhružně proti Tobě chrastí různým válečným haraburdím?

Vadí / nevadí,…tohle prostě patří ke každé scéně. Jasně, najdeš asi zcela určitě pořád ještě idioty, co se budou před koncertem polévat krví, což mi přijde stejně dementní jako reklama na prací prášek. Stejně tak rozlišit, co je punk a co je móda, to samé na HC scéně, děcka lítaj ve značkových hadrech, na rukách mají totožný tatoo a na řiti ještě blatoo, to je peklo :) Ale to je dobou,…asi to tak má být. Nabídka – poptávka? Vůbec nezávidím, vám recenzentům, jakýma sračkami se musíte prohrabávat, než narazíte aspoň na něco nadprůměrného, nedej Bože, že bys narazil na něco, co bys stěží k něčemu přirovnal.  Ale je možný, že to tak třeba tak nevidíš a pletu se.

No a s tou fotkou, ty jo - snad úsměv, tohle přesně definuje, o co té kapele jde, jak jí to půjde a i jak skončí, tohle není žádná písemka: borci co budou chvíli dělat kšeft v metalových obchodech s drahýma hadrama a lacnýma nástrojema :) čest výjimkám, které tím to zdravím :)

Jak si vlastně Ty vybíráš hudbu, kterou posloucháš? Dalo by se to nějak zevšeobecnit a říct, já nevím, že tak kapela musí mít v sobě něco víc, něco, co Tě zaujme? Odvíjí se to třeba i od žánrů, jakým se daná parta prezentuje, nebo tady hranice nemáš?

Těžko říct. Denně proletím okruh svých oblíbených hudebních webů, čtu recenze, články, reporty,… tohle všechno  mě ovlivňuje při výběru potenciální nové, nebo mnou dosud neslyšené muziky, bez žánrového ohraničení. Pak je tu můj hlavní dodavatel muziky a časopisů / zinů a to je Botas, sběratel vinylů, tady se kryje náš vkus ze 40 až 50 %. Mám své oblíbené recenzenty, u kterých vím, že se můj osobní vkus kryje s jejich tak ze 7 až 10 %. Pak tu jsou koncerty, doporučení známých, většinou muzikantů, svého času jsem slintal u pořadu RH Faktor Plus Milana 105KG Krajčího, každé úterý večer -  od word music až po  násery jako kráva. Občas mám záchvat a poslouchám náhodně univerzitní internetová  zahraniční rádia,... Zuřivě hledám něco, co mně posadí na zadek, a občas se to povede :-)

A posadilo?

Z poslední doby asi tohle: LaFaro, Luno, Keelhaul, Helms Alee, Apparat ....jo a taky jsem si crkl do dresu z prvních dvou skladeb z nového alba Smashing Pumpkins - Oceania, jinak je to sice nuda, stejně jako 3 alba zpátky, ale  „Quasar“ a „Panopticon“ ..ty jo,.. to jsou staré dobré Dýně...

Vrátím se ještě k vaší novince a přesněji ke zvuku, který jsme tu už částečně taky nakousli. Při poslechu mě totiž zaujala řada momentů, od dost schovaného zpěvu (třeba oproti Under the true color), přes silně ničivou baskytaru v první skladbě, která už se s takovou intenzitou dál neobjevuje,  až po nekompromisní zesílení signálu na hranici trýznění posluchače. Máte nějaký svůj zvukový etalon, za nímž směřujete? Nebo je to otázkou spíše citu a vašeho osobního přístupu?

Under The Thrue Color byla deska, která to neměla jednoduché – personální rošády, výměna vydavatele, výměna studií, …deska plná kompromisů, včetně závěrečné míchačky, kdy už nervozita ze všech stran kulminovala.

Nemáme rádi takový ten „Gottův syndrom“, kdy je v nahrávce vystavený hlavní vokál + kopák a zbytek dělá jenom atmošku. Nezpívám o příjemných věcech, tak ani nechci, aby poslech byl příjemný. Text na ploše skladby koresponduje s tím, co se zrovna v písni děje a zpěv je jen jeden z nástrojů.

Slayer – hlavně na Christ Illusion, LaFaro, starý Smashing Pumpkins, Akimbo, Unsane, Kylesa nebo třeba starší desky Mastodon, tady je zpěv taky zatáhnuty více do děje, netrčí a pocit z poslechu je pak kompaktnější, obdobně jsme pracovali se zpěvem jako s nástrojem i my. Jasně, jako posluchač se musíš víc soustředit a pokud si to budeš pouštět z telefonu někde na kolotoči, tak audio nirvánu asi nezažiješ, ale to už sis asi všiml, že neděláme hudbu pro povrchní posluchače.

S tímhle pojetím zvuku jsme cítili, že jdeme lehce proti proudu. Každý tón jsme řešili miliónkrát, takže pokud tam něco bolí, tak je to tak proto, aby to bolelo a pokud tam něco někoho sere, tak je to tam proto, aby ho to sralo :) Poprvé jsme nemuseli dělat žádný kompromis, takže nic tam není náhodou, nebo jenom na efekt. Počítali jsme s tím, že pro spoustu lidí to budou zařezané trenky :) , o to víc jsme mile překvapeni, že první recenze i ohlasy jsou nad míru pozitivní. Tak, a teď jsem to zakřiknul :)

Stanovili jste si pro tuhle nahrávkou nějaké cíle? Myslím, jestli jste si nastavili nějaká měřítka úspěšnosti, přes která když se ta deska dostane - ať už jsou to prodejní čísla, hodnocení v recenzích, nebo něco jiného - tak si řeknete, že ta deska je fakt dobrá?

Hlavní cíl: oslovit lidi, které by to mohlo zajímat a neoslovovat lidi, které to nezajímá. Ono to tak možná nevypadá, ale je o docela šichta tohle nějak vybalancovat. Měřítka úspěšnosti - snažíme se být při zemi a tajně a možná bláhově doufáme v návratnost nákladů, přízeň kritiky, nekonečnou lásku našich věrných, jako v otevřenou náruč nových posluchačů :)  Jo a tahle deska je fakt dobrá!! :-)

Takže Jiří, poslední otázka, kterou zamířím ještě k úplnému počátku našeho rozhovoru a to konkrétně k Venus Flag records. Co chystáte zajímavého pro nejbližší období, na co se můžou fanoušci těšit?

Takže, 26.10. jedeme do Chebu na „křt“ nové ještě horké desky Le Bain de Maid „Mlčím, zapomínám“, která vyjde pod hlavičkou VFR. Ukázky si už teď můžete poslechnout tady http://bandzone.cz/lebaindemaid , Social Party se vrátili z NORTH-EASTERN EUROPIAN BANKROT TOUR 2012 (Polsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Rusko, Bělorusko, Finsko), takže se můžete těšit na reporty v jejich neodolatelném stylu, třídí se fotky, videa… hUSA pomalu finišuje ve studiu s novým albem, stejně jako Human Puppet, kteří mají už taky první ochutnávku z nového alba tady http://bandzone.cz/humanpuppet. Jak hUSA, tak Human Puppet vyjdou pravděpodobně v první půli roku 2013. No a my v listopadu letošního roku vykoulíme vinyl Things After Death. Aktuálně vše zde: www.venusflagrecords.com

Nezbývá než popřát vaší nové nahrávce dobré bytí, ať se daří jí i vám všem! Opatruj se!

Děkujeme za prostor a držíme palce Echoes zinu !!