Under the true color

Musicserver (CZ)

01.09.2007

Tisíc odstínů šedivé

Černé oční linky, tmavé vlasy na patku a utrápený výraz ve tváři. I tak lze charakterizovat současné emo. Tedy přesněji řečeno všechny ty, kteří se za tuto momentálně velmi módní škatulku vydávají. V případě Illegal Illusion nic takového nečekejte. Oni jsou totiž praví.

Vždycky se najde někdo, kdo kazí pověst daného hudebního žánru. V případě stylu emo je to řada kapel z nové vlny, které si vzaly za přívlastek právě slovíčko emo a postupně zaplavují hudební svět. Vedle nich jsou to také zástupy teen fanoušků, kteří z tohoto kdysi váženého pojmu udělali módní záležitost. Naštěstí existují kapely vegetící kdesi mimo hlavní dění, které jsou věrné pravému významu. Illegal Illusion, samozvaný "Band From A Fucking Little Town", jsou jedni z nich.

Každý milovník hudby má ve své sbírce mnoho desek, které si pustí jako kulisu. V každé takové diskografii však existuje pár perliček vyžadujících maximální soustředění a koncentraci. "Under The True Color" je jedna z nich. Měli jste někdy pocit, že vám hudební interpret skrz nahrávku otevřel svoji třináctou komnatu? Sedněte si pohodlně do křesla a zavřete oči. Album vás pohltí, vcucne do sebe a už nepustí. Agresivně zaútočí na vaši nervovou soustavu a po několikerém poslechu zůstane hluboká rána a pocit naprosté fascinace. Nová deska pánů z Bílovce má obrovskou sílu. Emotivní rocková symfonie plná bolesti a prázdnoty.

Nahrávka začíná velmi zostra a velmi hlučně. K továrnímu skřípání se přidá chraptivý naléhavý vokál a nános zboosterovaných kytar, po chvílí tempo zmírní a skladba končí plačtivým tichým sténáním. To je ostatně charakteristické pro celou desku. Kapela si nepotrpí na klasické hudební postupy. Naopak, jednotlivé písně jsou v podstatě nepředvídatelné a neuchopitelné. To platí i pro nahrávku jako celek. Na jedné straně ohlušující nářezy, protipólem jsou hebké atmosferické balady, které zní jako zašumění oceánu. Kapela na albu pracovala nezvykle dlouho a je to znát. Po opakovaném poslechu se v celé té nesourodé hromadě zvuků a hluku nakonec smysl objeví, precizní kompozice a aranže začnou vykreslovat nádherné obrazce.

Hledat na albu veselé, světlé místo by byla zbytečná práce. Illegal Illusion kreslí celých třicet pět minut šedivou barvou. Chvílemi se nadějně blíží k bílé, za moment opět padají hluboko do černé. Zpěvák Jiří Bialik dokáže stejně dobře naléhavě řvát jako něžně pohladit po duši. Nezáleží na tom, jestli křičí nebo šeptá, každá jeho hlasová poloha je nahuštěna emocemi. A to nejdůležitější: přestože nepůsobí jako ztroskotanec utápějící se v depresích, věříte mu každé slovo.

Ačkoliv jsou Illegal Illusion anglicky zpívající kapelou, v bookletu jsou jejich texty přeloženy do českého jazyka a emoce mohou pokračovat. Drobné frustrace skryté mezi řádky se mísí se surrealistickými obrazy a často i poetickými obraty (viz "Jízdní řád papírového draka"). Celková forma textů je někde mezi Vypsanou fiXou a the.switch. Sympatický je i fakt, že produkce nahrávky se zhostila sama kapela. Pokud bych chtěl za každou cenu najít nedostatek, byla by jím relativní podobnost pomalých skladeb.

"Under The True Color" je natolik složité a náročné album, že jistojistě neosloví příliš posluchačů. Avšak všem těm, kteří mu dají prostor a čas, se bohatě odmění. Emoce s velkým E!

Hodnocení: 9/10

Petr Adámek